Soubor barokních kašen a sloupů v Olomouci – Charakteristika

Charakteristika

Tento soubor je tvořen následujícími objekty:

Herkulova kašna (1687-1688), Caesarova kašna (1725), Neptunova kašna (1683), Jupiterova kašna (1707), Merkurova kašna (1727), kašna Tritonů (1709), Čestný sloup Nejsvětější Trojice (1716-1753), Morový sloup Panny Marie (1716-1727).

Díla patřící do toho souboru vznikla v období sedmdesáti let. Dodnes představují jeden ze základních prvků určujících tvář dnešního města. Jsou dokladem stavebního a uměleckého rozvoje města, které bylo v období třicetileté války téměř zničeno. Lze je považovat za jeden ze symbolů jeho znovuzrození.

Soubor šesti dochovaných barokních kašen s antickou tématikou, které se nacházejí na poměrně malém území, představuje skutečný unikát evropského významu. Zatím co objekty kašen, spojující v sobě v minulosti užitkové a umělecké funkce, dotvářely podobu historických měst i v předcházejících slohových obdobích, s architekturou morových a čestných sloupů, které jsou výraznými urbanistickými prvky prostoru řady našich měst, se poprvé setkáváme právě v období baroka. Z uměleckého hlediska je z celého souboru barokních kašen a sloupů nejvýznamnější Čestný sloup Nejsvětější Trojice, který byl v roce 2000 prohlášen za památku světového kulturního dědictví UNESCO.

Pro úplnost je třeba dodat, že k souboru olomouckých kašen v historickém jádru města patří ještě novodobá kašna z 20. století umístěná na venkovní části olomoucké radnice. Soubor olomouckých kašen na území městské památkové rezervace Olomouc byl v nedávné době doplňován. V roce 2002 byla na hlavním olomouckém náměstí osazena nová moderní Arionova kašna Ivana Theimera a v roce 2005 došlo k znovu osazení autentické barokní kašny (1725), která byla ze středu města odstraněna přibližně před sto lety.

Historie

V roce 1642 byla Olomouc po čtyřdenním obléhání dobyta vojsky švédského generála L. Torstensona. Švédové město obsadili, švédská okupace trvala 8 let (1642-1650).Po odchodu švédské armády bylo město v troskách. Ze 700 městských domů zůstalo obyvatelných pouze 168. Přibližně z 30.000 obyvatel, kteří žili ve městě roku 1640, zde zůstalo pouze 1765.

Za tohoto stavu se vyskytly úvahy o neobnovení města a jeho přeměně na vesnici. Nestalo se tak a roku 1655 bylo město prohlášeno za jedno ze čtyř moravských pevnostních měst a začala jeho obnova. Prvními stavebníky byly církevní instituce, později se do výstavby zapojuje i město, které se snaží prostřednictvím své umělecké výzdoby (cyklus kašen z antickou tématikou, Čestný sloup Nejsvětější Trojice) poukázat na svou starobylost, sepjetí s tradicemi katolického světa i na své významné místo v minulosti. Jenže nevídané tvůrčí vzepětí i jeho výsledky nemohou nic změnit na skutečnosti, že Olomouc sice vstala z trosek, ale její vedoucí politické postavení na Moravě bylo po třicetileté válce ztraceno.

Soubor barokních kašen

Herkulova kašna.
Kašna vznikla v rozmezí let 1687-1688. Znázorňuje výjev, kdy hrdina řeckých bájí Herakles (latinská verze jeho jména je Herkules), vykonává jeden ze svých hrdinských činů a zabíjí lérnejskou hydru. Socha hrdiny je oblečena do lví kůže, v pravé ruce svírá kyj (původně byla socha ozbrojena mečem), v levé ruce drží symbol města Olomouce, šachovanou orlici, kterou chrání tělem před sedmihlavou saní zobrazenou u jeho nohou. Postavu Herkula vytvořil sochař V. Mandik, zbývající kamenické práce provedl olomoucký kameník V. Schüller. Kašna byla původně osazena na místě dnešního Čestného sloupu Nejsvětější Trojice, k jejímu přemístění došlo v roce 1716 při zahájení prací na výstavbě nového sloupu.

Caesarova kašna.
Kašna vznikla v roce 1725. Celá kašna byla zhotovena v rozmezí čtyř a půl měsíců. Ústředním motivem kašny je jezdecká socha G.J. Ceasera považovaného od 15. století za zakladatele města. Vzpínající se kůň s jezdcem stojí na skalisku, u nohou koně leží dvě postavy vousatých mužů, vodních božstev znázorňujících Moravu a Dunaj. Muži drží štíty se znaky Moravy a Dolních Rakous. Symbolizují, stejně jako ležící pes, věrnost města Olomouce a celé Moravy panujícímu rodu. Autorem jezdecké sochy byl tehdy pětadvacetiletý sochař J. J. Schauberger, který sochu vytvořil jako svůj mistrovský kus. Kamenické práce realizoval V. Render, kterému je také připisována koncepce celé kašny. Provedení Caesarovy jezdecké sochy bylo inspirováno vatikánskou jezdeckou sochou Konstantina Velikého od L. Berniniho.

Neptunova kašna.
Jedná se o nejstarší dochovanou olomouckou kašnu. Pochází z roku 1683. Římský bůh moří Neptun je zobrazený v nadživotní velikosti a drží v ruce trojzubec obrácený směrem dolů, k nádrži kašny. Pod Neptunem jsou umístěny čtyři polopostavy vzepjatých mořských koní. Autorem sousoší je sochař M. Mandik, nádrž kašny zhotovil olomoucký kameník V. Schüller.

Jupiterova kašna.
Kašna byla dokončena v roce 1707. Původně byla součástí kašny socha sv. Floriana, kterou společně s nádrží kašny zhotovil V. Render. V roce 1735 byla socha sv. Floriana odstraněna a na její místo byla osazena socha nejvyššího římského boha Jupitera, která je připisována sochaři F. Sattlerovi.Jupiterova postava, svírající ve své pravé zdvižené ruce svazek blesků a s levou rukou založenou v bok, je umístěna na čtvercovém hranolovitém podstavci zdobeném ve čtyřech rozích maskarony (ornamentální reliéfy mužské tváře). U levé nohy boha stojí jemu zasvěcené zvíře, orel s roztaženými křídly.

Merkurova kašna.
Kašna znázorňující římského boha obchodu a posla bohů Merkura. Vznikla v roce 1727. Bůh stojí na kruhovitém skalisku zdobeném ze tří stran hlavami vodních živočichů. Je vyobrazen se třemi základními znaky, symbolizující jeho poslání: Na hlavě má petasus ( klobouk jako ochranu proti dešti), ve zdvižené pravé ruce drží, caduceus (berlu s dvojicí spletených hadů, odznak posla), na nohou má talaria ( okřídlené opánky umožňující mu rychlé překonávání vzdáleností). U Merkurových nohou je umístěna postava sedícího andílka. Sochu zhotovil sochař F. Sattler, kamenické práce jsou dílem V. Rendera a J. J. Kniebandla.

Kašna Tritonů.
Vzorem pro zhotovení této kašny pocházející z roku 1709 byla římská kašna Tritona od L. Berniniho. Olomoucká kašna představuje nezbedná mořská božstva, Tritony, která jsou syny boha Tritona a vnuky vládce moří nazývaném v římské mytologie Neptunem.Ve spodní části kašny jsou umístěni dva muži a dva delfíni společně nesoucí oválnou mušli. V této mušli stojí chlapec, který drží na řetězech dva okřídlené mořské psy. Kašna byla původně situována na jiném místě (na křižovatce olomouckých ulic Denisovy, Ztracené, Pekařské a Ostružnické), na náměstí Republiky byla přenesena v roce 1880. Autorem kompozice kašny a původní nádrže (dnešní nádrž je její kopie z roku 1975) byl V. Render, autor sochařské části kašny není známý.

Soubor barokních sloupů

Čestný sloup Nejsvětější Trojice.
Sloup vznikal v období let 1716-1754. Kvůli jeho stavbě byla v roce 1716 přemístěna Herkulova kašna stojící původně na místě tohoto sloupu. Uvnitř sloupu je situována kaple Nejsvětější Trojice s šesti reliéfy s motivem oběti.Výška celého objektu dosahuje 35 metrů.

Sloup je umístěný na kruhové plošině lemované 12 sloupky.Jeho základní půdorys je dán plošným obsahem kruhu o průměru přibližně 17 m (vyvýšený kulatý podstavec se 7 schody a šesti kuželkovitými balustrádami s vázami a světlonoši). Střední část sloupu, komponovaná na principu stupňovitě se zužujícícho šestiúhelníka, vytváří tři výškové úrovně.Přibližně ve výšce 20 metrů je osazen šestiboký jehlan zakončený kovovým sousoším.

Ve třech výškových rovinách se nachází celkem 18 soch světců v mírně nadživotní velikosti (220 – 240 cm). Jedná se o sv. Mořice, sv. Václava,sv. Floriána, sv. Aloise Gonzagu, sv. Antonína Paduánského, sv. Jana Kapistrána (1. výšková rovina), sv. Metoděje, sv. Cyrila, sv.Vojtěcha, sv. Jana Nepomuckého, sv. Jan Sarkandera, sv. Blažeje ( 2. výšková rovina), sv. Annu, sv. Jáchyma, sv. Josefa, sv. Vavřince, sv.Jeronýma a sv. Jana Křtitele (3. výšková rovina). Dále je sloup zdoben reliéfy 12 apoštolů (1. a 2. výšková rovina) a reliéfy tří křesťanských ctností, Lásky, Naděje a Víry (3. výšková rovina).

V horní části objektu,na sloupu ve tvaru šestibokého jehlanu, je situováno pozlacené měděné sousoší Nanebevzetí Panny Marie a vrchol jehlanu je ukončen další skupinou pozlacených měděných plastik,která je tvořena sochou Boha otce,postavou Krista Ježíše, dále hvězdicí s holubicí symbolizující Ducha Svatého a figurou archanděla Michala.

Na tvorbě sloupu se podíleli výhradně olomoučtí umělci, na sochařské výzdobě nejprve F. Sattler (šest reliéfů s polopostavami apoštolů, 1. výšková rovina), po jeho smrti pokračoval O. Zahner, který realizoval převážnou část sochařské výzdoby (18 soch světců, 12 figur světlonošů, 6 reliéfů polopostav apoštolů, 2 výšková úroveň, 3 reliéfy křesťanských ctností ,modeluje skupinu Trojice společně s postavou Panny Marie mezi anděly) a po jeho smrti dokončili sochařské práce W. Träger a J.M. Scherhauf. Pozlacená měděná sousoší vytepal zlatník S. Forstner.Kamenické práce postupně realizovali V. Render, F. Thoneck, J. V. Rokycký , J. I. Rokycký a A. Schulz.

Autorem celkové koncepce byl olomoucký architekt a kameník V. Render, který také z počátku stavbu sloupu řídil a financoval ze svých prostředků. I když odkázal pro tento účel veškerý svůj majetek, byla stavba nakonec dokončena z prostředků města. V. Render se slavnostního odhalení sloupu, stejně jako řada jeho dalších tvůrců, nedožil. Sloup byl slavnostně vysvěcen v roce 1754 olomouckým biskupem, kardinálem F. J. Troyerem za přítomnosti královny Marie Terezie a jejího manžela, císaře Františka Lotrinského.

Svými rozměry, bohatou sochařskou výzdobou i celkovou koncepcí se sloup řadí mezi nejvýznamnější evropská díla svého druhu. Nebyl záměrně komponován jako běžný morový sloup (sloup osazený na památku moru a pro jeho odvrácení), ale jako sloup čestný, to je jako umělecký objekt sloužící k oslavě křesťanské katolické víry mající současně demonstrovat význam města a tvůrčí schopnosti jeho obyvatel.

Morový sloup Panny Marie.
Objekt byl zbudován v letech 1716-1723 jako poděkování za ukončení morové epidemie, která Olomouc postihla v období 1713-1715. Morové epidemii podlehlo podle zpráv současníků 3000 obyvatel města. Stavba sloupu byla financována z prostředků olomouckého krajského hejtmana Leopolda Antonína Sackha, barona z Bohuňovic, který pamatoval na stavbu ve své závěti.

Základ sloupu je tvořen polygonem o čtyřech vystouplých a čtyřech zalomených stranách, který je obklopen kuželkovou balustrádou. Na tomto základě je vytvořen čtvercovitý podstavec, na kterém jsou osazeny ve dvou výškových úrovních sochy světců. Výběr soch světců osazených na sloupu (dolní výšková úroveň sv. František Xaverský, sv. Karel Boromejský, sv. Rochus, sv. Šebestián, horní výšková úroveň sv. Kateřina Alexandrijská, sv. Rosálie, sv.Barbora a sv. Pavlína, patronka města Olomouce ) odpovídá charakteristice morové sloupu, jedná se o ochránce proti moru.

Ze základny vyrůstá štíhlý točený sloup (jedná se o kopii původního sloupu provedenou v roce 1992), který je zakončen sochou Panny Marie Immaculaty, to je Panny Marie Neposkvrněné (socha prostovlasé světice s rukama na prsou,stojící na půlměsíci a zeměkouli s ovinutým hadem), symbolizující přemožení věčného hříchu. Kamenické práce realizoval V. Render, kterému je přičítána i celková koncepce, sochařské práce provedli J. Sturmer a T. Schütz.

Text: Jindřich Garčic

Použité zdroje:
Garčic, J. :Olomouc.Průvodce městem a blízkým okolím. Olomouc.1996
Pojsl, M ., Londin, V.: Dvanáct století architektury. Olomouc 1998
Seznam nemovitých kulturních památek Olomouce. Olomouc 1996
Sloup Nejsvětější Trojice v Olomouci. Olomouc 2001

Fotogalerie