Olomoucký hrad s kostelem sv. Václava – Charakteristika

Historie

První zmínka o olomouckém hradu je obsažena v Kosmově kronice a pochází z roku 1055. Olomouc 11. a 12. století byla jedním (vedle Brna a Znojma) z moravských přemyslovských údělných knížectví. Moravu dobyl přemyslovský rod na vojscích polského knížete Boleslava Chrabrého roku 1020. Prvním přemyslovským správcem Moravy byl Břetislav, který se později stává českým knížetem. Břetislav v roce 1054 zavádí nový nástupnický řád pro rod Přemyslovců. Panovníkem se má stát nejstarší člen rodu a pro mladší členy rodu, v tomto případě panovníkovi syny, zavádí praxi údělů. Morava je tak rozdělena na tři údělná knížectví, olomoucké, brněnské a znojemské. Prvním olomouckým údělným knížetem byl Břetislavův syn Vratislav, pozdější první český král (1085).

Kníže Vratislav II. dosadil do Olomouce po svém odchodu na pražský přemyslovský stolec jako údělného knížete Otu I. Sličného, který se stal spolu se svou ženou Eufémií, dcerou uherského krále Bély I., zakladatelem olomoucké větve údělných knížat. Jejich potomci vládli na olomouckém hradě s přestávkami, kdy byli z vůle pražských kníže střídáni jinými členy přemyslovského rodu, až do konce 12. století. Po vymření posledních členů olomoucké větve Přemyslovců (kolem roku 1200 umírá poslední údělný kníže Vladimír a něco později jeho bratr Břetislav) ztrácí olomoucký hrad svou sídelní funkci. I přes občasné neshody s pražskými panovníky byla olomoucká knížata významnými reprezentanty přemyslovské moci na Moravě s právem razit vlastní mince.

Olomouc nebyla v době vlády údělných přemyslovských knížat pouze politickým střediskem, ale také významným církevním a duchovním centrem. V roce 1063 zde založil kníže Vratislav II. biskupství, které bylo považováno podle dobové tradice za pokračování předcházejícího biskupství moravského z období Velkomoravské říše. Olomoučtí biskupové získali v roce 1158 právo korunovat české krále. V období olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka působila v Olomouci rozsáhlá písařská dílna, ze které pochází řada iluminovaných rukopisů, významným duchovním centrem byl i klášter Hradisko založený v roce 1078 Otou I. Sličným a jeho manželkou Eufémií.

Charakteristika

V prostoru olomouckého Václavského náměstí a Mlčochovy ulice se rozkládal areál bývalého přemyslovského hradu. Součástí tohoto areálu byly dva obytné objekty, samotný přemyslovský hrad, jehož místo není doposud přesně lokalizováno, biskupský palác (dnes často a nepřesně označován termínem přemyslovský hrad), katedrální kostel sv. Václava, kapitulní dům a objekty tvořící opevnění celého areálu. Během století doznalo toto místo výrazné proměny, z původního areálu přemyslovského hradu se do dnešního dne dochovala část biskupského paláce (postaven v 1. polovině 12. století), zbytky středověkého opevnění, především románská věž (válcová věž o průměru 10,6 m. vzniklá po roce 1204) a dnešní katedrála sv. Václava s dochovanými zbytky původního románské baziliky sv. Václava (dokončena v roce 1141).

Mimo to jsou součástí dnešní národní kulturní památky areál bývalého přemyslovského hradu i objekty vzniklé v pozdějších stoletích. Především kaple sv. Anny (původně gotická kaple ze 13. st.,dnešní podoba pochází z přestavby počátkem 17. století, konaly se zde volby olomouckých biskupů a arcibiskupů), areál bývalého kapitulního děkanství s hospodářským dvorem (objekt s pozdně gotickým jádrem,podle tradice byl v těchto místech zavražděn 4. srpna 1306 poslední Přemyslovec Václav III., současná podoba 18. století, v roce 1776 pobýval v budově W.A. Mozart, v letošním roce bude v tomto objektu otevřeno Arcidiecézní muzeum), socha sv. Jana Nepomuského (autor J.A. Heinz, 1724), kaple Panny Marie Ochranitelky (1860), dva domy na Václavském náměstí, to je dům č. p. 812, č.o. 2 (18. století), dům č.p.810, č.o 6 (18. století) a dále dva domy v Mlčochově ulici, to je dům č. p. 814, č.o. 5 (postavený v 2. polovině17. století) a dům č.p. 813, č.o. 7 (konec 18. století).

Biskupský palác

Objekt byl postaven olomouckým biskupem Jindřichem Zdíkem pravděpodobně ve 40. letech 12. století v souvislosti s přenesením biskupství od tehdejšího kostela sv. Petra ke kostelu sv. Václava (stavba kostela sv. Václava zakončena 1141). Biskup Jindřich Zdík byl šestým olomouckým biskupem a působil na olomouckém biskupském stolci 24 let (1126-1150). Byl mužem evropského rozhledu, udržoval kontakty s významnými lidmi své doby. Prosazoval reformy v církevním životě. V roce 1141 získal pro své biskupství imunitu, to znamená, že církevní statky byly vyňaty z pravomoci údělných knížat a byly osvobozeny od zemské roboty a placení zemských daní. Vykonal několik cest do Jeruzaléma. V Olomouci zřídil skriptorium, písařskou dílnu, která byla na tehdejší poměry značně veliká (18 písařů).

Z produkce dílny pochází mimo jiné tzv. Olomoucké horologium ( bohoslužebná kniha vyzdobená malířem Hildebertem) uložené dnes v královské knihovně ve Stockholmu nebo opis knihy svatého Augustina De civitate Deí (O boží obci) s podobiznami tvůrců knihy, malíře Hildeberta a jeho pomocníka Ewervina.

Palác sloužil jako biskupské sídlo a jako sídlo kapituly (poradního sboru biskupa). V prvním poschodí byla zřejmě situována obytná místnost biskupa (pokoj s koutovým krbem) a sál kapituly (ústřední sál dlouhý přibližně 16 m). V prvním poschodí se ještě nachází jedna místnost se zvýšenou podlahou. Přízemí bylo patrně tvořeno románskou kapitulní křížovou chodbou s rajským dvorem. Sídelní funkci plnil palác pouze krátký čas, po smrti biskupa Jindřicha Zdíka přestává být sídlem kapituly a nakonec i sídlem biskupským. Ve 13. století zde zřizuje olomoucký biskup Robert kapitulní školu. V důsledku následných stavebních úprav zasahujících do objektu paláce ( při gotické přestavbě katedrály sv. Václava je v přízemí paláce postavena s použitím románského zdiva gotická křížová chodba, to je gotický ambit, v roce 1414 je přistavěna gotická kaple sv. Jana Křtitele) objekt románského paláce postupně zaniká.K znovuobjevení jeho zbytků došlo náhodou v roce 1867 stavitelem K. Biefelem při bouracích pracích. V 60. letech minulého století byla zahájena rekonstrukce prostoru paláce, která byla ukončena v roce 1988 a objekt byl zpřístupněn veřejnosti. Veřejná expozice nazvaná Přemyslovský palác zahrnuje torzo biskupského paláce v 1. poschodí, gotickou křížovou chodbu a gotickou kapli sv. Jana Křtitele v přízemí.

Dochované zbytky původního trojkřídlého biskupského paláce jsou považovány za jednu z nejvýznačnějších evropských památek obytné románské architektury.

Katedrála sv. Václava

Stavbu katedrály zahájil olomoucký údělný kníže Svatopluk v letech 1104-1107, pokračuje v ní jeho syn Václav, který před svou smrtí v roce 1130 předává stavbu olomouckému biskupovi Jindřichu Zdíkovi. Ještě nedokončená stavba je vysvěcena 30. června roku 1131, za její dokončení je označován rok 1141. V tomto roce se také stala katedrálou, to je biskupským kostelem. Původní trojlodní románská bazilika s převýšenou střední lodí prošla četnými přestavbami, z románského období se dnes dochovaly pouze část obvodového zdiva, zasypaná krypta a základy průčelních věží. Původní podoba baziliky je zobrazena na pečeti biskupa Jindřicha Zdíka.V roce 1265, po ničivém požáru, byla katedrála olomouckým biskupem Brunem ze Schaunberka přestavěna. Touto přestavbou zaniká téměř celá románská stavba a katedrála získává gotickou podobu. Gotická přestavba dále pokračuje i ve 14. století (klenby, vnitřní nosné pilíře, nový ambit kolem čtvercové rajské zahrady). V období 1582-1591 je přistavěna biskupem Stanislavem II. Pavlovským jako rodinná hrobka kaple sv. Stanislava a v letech 1589-1595 je stejným biskupem uskutečněna vestavba dnes již zaniklé střední věže v průčelí mezi dvěma v té době uchovanými románskými věžemi. V letech 1616-1618 bylo postaveno nové manýristické kněžiště o rozměrech 35 x 23 m a výšce klenby 23 m (stavebník olomoucký biskup František z Dietrichštejna) a byla zahájena výstavba krypty pod tímto schodištěm (dokončena v roce 1661). V roce 1803 zničil požár po zásahu blesku všechny tři věže průčelí, průčelí bylo potom klasicistně upraveno a získalo vzhled celistvého bloku.

V letech 1883-1892 byla uskutečněna rozsáhlá novogotická přestavba (stavebník olomoucký arcibiskup kardinál Bedřich Fürnsteberk, architekt G. Meretta a R.Völkel). Jednalo se především o stavbu průčelních novogotických věží, přístavbu chórové kaple, výstavbu zcela nové, hlavní věže, regotizaci kněžiště a interiéru. V současné době je postupně realizována oprava celého kamenného pláště katedrály. Dnešní podoba katedrály vzniklá v letech 1883-1892 představuje svébytné monumentální dílo, které v sobě zahrnuje různé stavební etapy, počínaje románských slohem a novogotickým romantismem 19. století konče. Tvůrci přestavby vtiskli katedrále jednotící podobu v souladu s pojetím stavby katedrály jako časově dlouhého, vícegeneračního procesu. Nově vzniklá silueta chrámu s hlavní věží vysokou 100,65 m obohatila panorama města a stala se jedním z jeho vizuálních symbolů.

Některé další pozorohodnosti

Románská okna
(1. poschodí), sdružená dvojitá a trojitá kamenná galerijní okna s bohatou ornamentální výzdobou (především akantové a palmetové listy), která nemají v době svého vzniku obdobu v českých zemích. Jsou zhotovena z opuky. Jedná se o dílo vyspělé cizí dílny.

Náhrobek rytíře Jana Kužela ze Žeravic
(kaple sv. Jana Křtitele), renesanční figurální náhrobek z roku 1524.

Pašijový a vánoční cyklus
(gotická křížová chodba v přízemí), cyklus nástěnných gotických maleb z konce 15. a začátku 16. století (Kristus v mandorle s adorujícími světci,vánoční cyklus – Zvěstování v Nazaretu, Klanění tří králů, Klanění pastýřů, velikonoční cyklus – Ukřižování, Snímání z kříže, Vzkříšení).

Reliéf Panny Marie
(Fürstenbergova kaple), pozdně gotické dílo přenesené z průčelí zaniklého olomouckého kostela Panny Marie na Předhradí.

Plastiky sv. Petra a Pavla.
(Fürstenbergova kaple), pozdně gotická díla z konce 15. století přenesená ze zaniklého olomouckého kostela Panny Marie na Předhradí.

Čtyři ranně renesanční plastiky
(novogotický oltář), zakoupené z římského kostela Santa Maria Maggiore.

Pieta.
(oltář sv. Petra a Pavla západním trojlodí), kopie gotické plastiky z konce 14. století.

Náhrobek biskupa Marka Khuena.
Renesanční náhrobek olomouckého biskupa zemřelého v roce 1565, autor norimberský mistr H. Streubinger.

Náhrobky arcibiskupů
(Fürstenbergova kaple), náhrobky pocházejí z 20. století, jedná se o náhrobky arcibiskupů pohřbených ve Fürstenbergově kapli (Bedřich kardinál Fürstenberg, František kardinál Bauer, Lev kardinál Skrbenský z Hřiště. V kapli je dále pohřben biskup apoštolský administrátor Josef Vrana).

Náhrobek přemyslovských knížat Václava a Břetislava.
Renesanční náhrobek přemyslovských knížat, jejichž ostatky byly do katedrály přeneseny z kláštera Hradisko v roce 1603.

Mříž kaple sv. Stanislava.
Renesanční mříž z 16. století, reliéfní výzdoba bronzové mříže bylya uskutečněna podle grafických předloh H. Goltzia a V. Solise.

Křížová cesta
(stěny bočních lodí), moderní dílo z roku 1975, cín, autor K. Stádník.

Chorové lavice
(kněžiště ), barokní lavice a vitriny.

Křížová cesta
(stěny lodi) , moderní dílo z roku 1975, cín, autor K. Stádník.

Zvonkohra.
Zhotovena v roce 1985 ( mechanismus zvonkohry A. Schindler,15 zvonů ulito v dílně L. Dytrichové v Brodku u Přerova).

Výstavy v barokní kryptě.
Krypta slouží také k výstavním účelům, základ expozice tvoří umělecká díla a liturgické předměty.

Missa solemnis.
Pro katedrálu složil svou Missu solemnis L.van Beethoven.

Text: Jindřich Garčic

Použité zdroje:
Bytřický,J.,Dohnal,V.,Hlobil,I.,Pojsl, M.,Štulc, J.:Národní kulturní památka Přemyslovský palác v Olomouci ,průvodce.Olomouc 1988
Dohnal,V.,Pojsl,M.,Slavík,I: Olomouc v době Jindřich Zdíka..Olomouc 1996
Garčic, J. :Olomouc.Průvodce městem a blízkým okolím.Olomouc.1996
Pojsl, M .,Hyhlík,V.,Katedrála svatého Václava,Velehrad 2000.
Seznam nemovitých kulturních památek Olomouce..Olomouc 1996

Fotogalerie